Tvoje osobní SÍLA, tvoje DUŠE, je to, co skutečně JSI.
Nikoliv to, co děláš, jaké role zde hraješ, jak tě vnímají ostatní, co jsi od nich převzal, čemu ses přizpůsobil....
MYŠLENKY JSOU JAKO BUBLINY, co poletují, ve světle BYTÍ našeho.
Přicházejí a odcházejí.
Ve svém životě i léčitelské praxi se čím dál více setkávám s rodiči DĚTÍ, které jakoby NEBYLI Z TOHOTO SVĚTA. Převážně se jedná o děti, které:
1. Těhotenství s nimi, nebo/a porod byli komplikované a TRAUMATICKÉ. Častokrát nebyli plánované, nebo doslova počaté jakoby „ZÁZRAKEM“.
2. Počínaje prvním FYZICKÝM ODLOUČENÍM OD MATKY (odstavení, odložení do postýlky, „ohrádky“…některý již od porodu…) trpěli, i celá léta, až mnohohodinovými ZÁCHVATY pláče, vzteku, paniky a nočními děsy. Těžko nebo vůbec ne skliditelnými.
3. Děti jsou ĆASTO NEMOCNÉ a jejich nemoci jsou převážné nespecifikované: bolesti hlavy, bříška a obecně slabé zažívání, časté rýmy, „alergie“ , slabá imunita…
Přátelé, prožívám něco, co nelze popsat slovy jinak než rozpad EGA.
Když se SVĚTLO, které mnou prochází, rozhodne, že chce někam směrovat, někoho/něco léčit, probudit, pročistit, prostě se musím ROZVIBROVAT A VYSÍLÁM. Jedno kde jsem, nebo v té chvíli potřebuji udělat. Jedno zda tak činím dotyky, nebo na dálku. Pokud odporuji, důsledky jsou velice špatné, pro mé tělo i psychiku.
O MUŽÍCH A O ŽENÁCH...
Drahý muži v mém životě. I všichni ty, kteří mne zde, bůhvíproč, kontaktují, za účelem schůzek a pod, o které skutečně nemám zájem (proto zde určitě nejsem -:)).
Dospěla jsem do stavu, kdy již lásku neumím vnímat jako emoci. Jsem vším a všude a miluji všechny. Skutečně a z celého srdce. Již delší dobu. Jistěže, některé duše jsou mi blížší, ale to jen proto, že vibrujeme stejně a tudíž si hluboce rozumíme. Miluji však stejně i ostatní.
