To ale většinou nestačí, jelikož potíže se vracejí. A zdánlivě ne tak významný problém „v těle“ časem může vést i k vážnějším – hlubším zdravotním problémům. Nechci tady podrobně rozebírat veškeré možné příčiny a řešení dle Tradiční čínské medicíny a psychosomatiky. Je to možná i zbytečně komplikované. A taky hodně individuální a s každým klientem řeším samostatně. Nicméně, co můžu poradit, z vlastních zkušeností – tzn. s prací se svým vlastním tělem a psýché:
Nejlepší je zkusit vysledovat, kdy a za jakých okolností (případně i kde na těle - pak poradím) se Vám tělo blokuje. Je to u práce, kterou bytostně nesnášíte, a děláte jenom proto, že „musíte“? Nebo u kontaktu s osobou, při které se potlačujete, tzn. a z jakýchkoliv důvodů se bojíte/nechcete projevit - co skutečně cítíte a jste? Nebo je to u vzpomínek na křivdy, které Vás postihli v minulosti, resp. osoby, které Vám ublížili?
Co s tím? ZEPTEJTE SE SVÉHO SRDCE. A pak udělejte vše proto, aby dostalo, co žádá. Ať již je to cokoliv: změna práce, otevřená komunikace, odchod ze vztahu nebo odpuštění…. Jinak se Vám problém bude projevovat v těle i nadále, jen možná jinak a hlouběji. SRDCE totiž jediné VÍ, a to nejlépe. I když rozum vždy má milion "pádných"důvodů, proč tohle právě „nejde“. Kašlete na něj. JDE TOTIŽ ÚPLNĚ COKOLIV. A Vy sami, ve svém nitru, to víte nejlépe….
Tělo se může blokovat i průběžně, a to u jakékoliv činnosti. Pokud je to tak, všímejte si, zda jsou Vaše tělo a mysl v souladu. Žijeme hodně v „hlavách“ a naše mysl je častokrát úplně jinde, nežli u toho, co dělá tělo. Vařím oběd a hlavou jsem již o tři činnosti dopředu (ještě musím tohle a tamto), nebo i o měsíc (co budu dělat když…), nebo naopak ve vzpomínkách (měla jsem …). A tělíčko je pak v tenzi, napjaté, často i zadržujeme dech, energie neproudí. Prostě NEJSME V PŘÍTOMNOSTI.
A co s tím? No, jsou 2 možnosti. Ignorovat svoje tělo, jeho drobné signály. A když něco bolí, hodit do sebe „růžovou pilulku“ nebo jinou zázračnou chemikálii a ta na chvíli symptom potlačí. A když se vrátí (jelikož příčina vyřešena nebyla…) tak hodit do sebe pilulku další nebo jinou, ještě „účinnější“… A když je hodně zle, tzn. nerovnováha je hlubší, projevuje se s větší intenzitou a rozsahem… utíkáme k panu doktorovi, ať se o nás postará…..
Nebo… POSTARAT SE O SEBE SAMI… Všímat si svoje tělo. Jak a na co reaguje. A proč takhle reaguje? Co můžu změnit, aby k tomu nedocházelo. A třeba …najít odvahu na změny ve svém životě. Pochovat „kostlivce“. A zejména, myšlenkami„neodlítat“. Tj. co nejvíce myslet jen na to, co dělám v dané chvíli.
Zní to otřepaně, vím, ale ….“Skutečná realita je jenom TADY a TEĎ“. Je to tak. Negativní vzpomínky nás jen vysávají. A co BUDE, tvoříme jen TEĎ. Malá změna v myšlení a všechny plány jsou naráz zbytečné, vše je najednou jinak…
A co nejvíce. Zkuste prosím, poslouchat své SRDCE. A následovat ho. Ať jsou již jeho touhy jakékoliv.
To je asi nejtěžší. A přitom, právě tohle, činí ZÁZRAKY.
To co zde píšu, i sama se učím. Léta, a neustále, den co den. Pomalinku a postupně uvádím do souladu své tělo s myslí. A mysl se srdcem.
A MÉ SRDCE, TEN BŮH VE MNE, STÁVÁ SE ČÍM DÁL VÍCE, TVŮRCEM MÉHO ŽIVOTA.
A je mi mnohem lépe, a jsem mnohem šťastnější.