Každá lidská bytost, je celistvou částí Vědomí, tzn. každý z nás v sobě nese kompletní informace celku. Některé z nich jsou ale silnější, výraznější, jako ty ostatní. Je to proto, aby Vědomí vytvořilo iluzi oddělenosti, a tak mohlo hrát miliardy různých her na Zemi, v miliardách různých interakcí mezi svými částmi, a tímto se lépe vyvinulo. Tato převažující informace, je naší KVALITOU, nebo-li DAREM. Umožňuje nám lépe se projevit ve hmotě a současně být ve spojení s celkem. Radovat se a tím i svítit pro „všechny“. Je to právě to, po čem naše duše touží, to co jí sytí, co naplňuje naše srdce a propojuje naší první čakru se sedmou.
Procházím Prahou, ulicemi. A nechávám se plně vést.
A koho potkávám, hned o něm vím vše, alespoň to podstatné. Registruji to, ale nijak se mne to nedotýká, necítím potřebu to hned řešit.
A cítím úžas, nad vlastní diverzitou. A úctu, ke všem cestám, všech mých částí, které jsem si vybrala.
A vidím, jako i předtím, auta, domy, silnice… Současně ale i jinak. Předměty i bytosti jako blikající světelné puzzle: tečky nebo čtverečky. A taky různé louče i proudy světla různých barev, světelné shluky, „bytosti“… i další jevy, slovy nepopsatelné… Vše v ustavičném pohybu.
