MYŠLENKY JSOU JAKO BUBLINY, co poletují, ve světle BYTÍ našeho.
Přicházejí a odcházejí.
Ve svém životě i léčitelské praxi se čím dál více setkávám s rodiči DĚTÍ, které jakoby NEBYLI Z TOHOTO SVĚTA. Převážně se jedná o děti, které:
1. Těhotenství s nimi, nebo/a porod byli komplikované a TRAUMATICKÉ. Častokrát nebyli plánované, nebo doslova počaté jakoby „ZÁZRAKEM“.
2. Počínaje prvním FYZICKÝM ODLOUČENÍM OD MATKY (odstavení, odložení do postýlky, „ohrádky“…některý již od porodu…) trpěli, i celá léta, až mnohohodinovými ZÁCHVATY pláče, vzteku, paniky a nočními děsy. Těžko nebo vůbec ne skliditelnými.
3. Děti jsou ĆASTO NEMOCNÉ a jejich nemoci jsou převážné nespecifikované: bolesti hlavy, bříška a obecně slabé zažívání, časté rýmy, „alergie“ , slabá imunita…