A jednoho dne…zcela PROCITNEŠ. A pochopíš, že NENÍ TŘETÍ AUTORITA - bůh, vesmír nebo „ti nahoře“. Že to VŠECHNO si opravdu JEN TY SÁM. VŚÍM a VŠE.
A pak… pochopíš, že všechna ta MIZÉRIE, ty sračky, ve kterých se trápíš… je JENOM TVOJE TVORBA. Projekce tvých vlastních obav, strachů, studu, pocitů křivd a viny, dětských vzorců i konstrukcí…
Dnes poprvé, ve svých 46 letech z celého srdce a upřímně děkuji za ŽIVOT na Zemi.
Jenž žiju ve svém krásném a zdravém fyzickém TĚLE, a který konečně a zcela MILUJI. Život, jenž vidím, dotýkám se, slyším a můžu ním i zlehka procházet … VŠUDE kolem mne. Je to nádhera. Vibruji s ním a vnímám ho všemi smysly. V nekonečném úžasu nad tou rozmanitostí a detaily…co jsem dosud ani NEVIDĚLA.
K mým nejoblíbenějším hrám poslední doby, patřili SPASITEL a OBĚŤ.
Vychována jsem byla, jak většina žen, v duchu: primárně se postarej o rodinu a buď užitečná. Doufala a cítila jsem, že tento VZOREC OPOUŠTÍM, ve své transformaci. Svojí hodnotu a lásku k sobě přestávám stavět na reakcích okolí: tj. na tom, zda mne druzí PŘIJÍMAJÍ A OCEŇUJÍ.
Ano, přišla jsem přitom o hodně přátel a taky muže. Opustili mne ti, co nechápali, že již dál NEMŮŽU DĚLAT TO, CO NECÍTIM. Včetně práce a vlastně čehokoliv. Že již nemůžu říkat, CO SI NEMYSLÍM, resp. mlčet, když mluvit mám a naopak…. Ve vlastních hrách SOUDCE, hráli na mé pocity ODPOVĚDNOSTI. Různými způsoby. Odolala jsem, ve víře ve své VNITŘNÍ (=boží) VEDENÍ.
Když rozhodneš se, pro červenou pilulku (viz Matrix 1)... Brzo zjistíš, že z probuzení, není cesty zpět.
NEKONEČNÁ SÍLA V TOBĚ, jenž otevřel jsi klec, chce naplno PROJEVIT SE.
