Dnes poprvé, ve svých 46 letech z celého srdce a upřímně děkuji za ŽIVOT na Zemi.
Jenž žiju ve svém krásném a zdravém fyzickém TĚLE, jenž konečně a zcela MILUJI. Život, jenž vidím, dotýkám se, slyším a můžu ním i zlehka procházet … VŠUDE kolem mne. Je to nádhera. Vibruji s ním a vnímám ho všemi smysly. V nekonečném úžasu nad tou rozmanitostí a detaily…co jsem dosud ani NEVIDĚLA.
Děkuji za vše, co mne k dnešnímu dni, k probuzení a k tomuto VĚDOMÍ přivedlo – všechny ty lidi i události, i když často byli nelehké.
Děkuji za vše, co přivedlo mne…k SOBĚ. Co pomohlo mi odložit všechny MASKY, „obětinky“, chudinky, spasitelky... a mnohé další. Co mi umožnilo dozrát k naprosté LÁSCE K SOBĚ – k bytosti, jenž je VŠÍM a tudíž naprostým TVŮRCEM SVÉHO ŽIVOTA.
A proto vždy jako první myslí na SEBE a proto se vždy ptá: „Je tohle to, co SKUTEČNĚ chci? Naplňuje mne, co dělám RADOSTÍ?“ A když odpovím si NE, v té naprosté lásce k sobě... již mám ODVAHU to prostě NEDĚLAT.
Děkuji za velký DAR LÉČITELSTVÍ, jenž jsem dostala, a konečně bez strachu a pocitů „nehodnosti“ ZCELA PŘIJÍMÁM a dále rozvíjím. A děkuji, že již NE pro druhé, v iluzi ega, že bych předci „měla“ pomáhat a „sloužit“. Ale proto, že mne tato práce baví, že mně to TĚŠÍ, že se v tom RADUJI a že mne to vnitřně velice NAPLŇUJE.
Děkuji za místo, kde ŽIJU. Jsem tady ŠŤASTNÁ a konečně se cítím být DOMA.
A děkuji za ty 2 překrásné bytosti, co jsem porodila a co zde žijí se mnou. Andrejko, Michalka – jste pro mne tím největším DAREM.
A tak poprvé, ve svých 46 letech cítím a vím a prohlašuji.
JÁ JSEM...VELICE ŠŤASTNÁ ŽENA.
Barbora Marie Aru-Nanta