Procházím hlubokou vnitřní transformací. Léta a poslední týdny se to zrychluje. Výrazně se měním na všech úrovních, poslouchám mnohem více své tělo i srdce…. Změny jsou citelné i ve psychice a chování. Velké zpomalení, klid a zjemnění. Vnitřní vyrovnanost. Láskyplné porozumění.
A předci, někde uvnitř „hlásek“, pochybností, strachu, sebemrskání a nutkání co „musím“ a co „bych měla“ i když to již dávno necítím…
Prosím BOHA, ať si to (=ego) vezme, že již o něj nestojím. A že udělám proto cokoliv…
No, čím více EGU se bráním a odmítám, tím větší jsou jeho útoky a rezistence.
A pak, jednou, svůj ODPOR jsem odložila a bránit se přestala. A jen pozoruji. Své EGO…
A vidím jen… ILUZI, kterou jsem si vytvořila.
ILUZE, co tvoří další iluze, o tom co musím, potřebuji nebo „chci“.
A směji se a „smekám“ v úžasu.
Nad dokonalostí JEHO (=MOJÍ) tvorby.
EGO – jak perfektní nástroj učení.
O tom, KDO VŮBEC NEJSEM.
JEN ABYCH POCHOPILA, KDO VLASTNĚ JSEM.
No a s láskou PŘIJÍMAM.