Ptáte se mne jak je možné „FUNGOVAT“ v bežné realitě s aktivní KUNDALINI ENERGIÍ, když již „měla bych a musím“vůbec nefunguje.
Je to vlastně ZÁBAVA, učení probíhá co hodinu…
Dnes „mám“ jít do města vyřídit důležité a neodkladné záležitosti a nakoupit. A nechce se mi ani za nic. Má duše (=energie) s tím není v souladu a proto, tělo se cítí špatně, jen u té představy. Poslouchám jí, nejdu, ono se to nepos*re. A opravdu, po chvíli (delší nebo kratší, podle aktivity energie) zjišťuji, že co bylo neodkladné, ještě 2 dni počká a v lednici cosi vyhrábnu. A pak mi přijde práce z domova, urgentní, krásná a naplňující. Mé srdce září a tělo se cítí úžasně. Na druhý den vstanu a cítím, že ano, dnes je ten čas….. Jedu a jakoby zázrakem, vše probíhá rychle a hladce. Vyřídím i další, nečekané věci, nakoupím ještě lépe a levněji a jako bonus se ještě sejdu se s nádhernými dušemi, dojde k spontánnímu léčení, nebo přenosu, co nás posune. Jsem šťastná a spokojená a je mi fajn. Ano, dnes byl ten správný čas a má duše to věděla líp.
Pokazí se nám internet, sliju ho vodou, ego říká – to je v hajzlu, to již nenaběhne. Odložím okamžitou tendenci to hned řešit. Strach ze ztráty – strach o přežití, to již nehraju. Kašlu na to, nějak se to uspořádá. Odpoledne naběhne sám.
Ani za nic se mi nechce odvést dnes syna na fotbal, nemůžu se ani zvednout. Po chvíli začne prudce pršet, a on je krátce po nemoci….
Budu mít klienty tak „musím“ poklidit, myslím na to již od rána, tělo v tenzi. Podívám se, proč se vlastně nutím, co za tím je. Vždyť lidi za mnou nechodí pro vyluxované podlahy, u léčení mají stejně „v paži“, výsledek je podstatný... Starý vzorec perfekce, ženská linie… - směrování velké vnitřní tenze (silný tlak energie) do nepodstatného, odvádění od zpracování témat, od toho co opravdu chci, od sebe – od podstaty. Kašlu na to a odkládám, a energie dopracuje témata, co si klientem zrcadlíme. A tak to má být, jinak by neproběhlo. Na druhý den v dobré náladě poklidím 2 místnosti. Ne proto, že musím, ale chci, já sama se cítit dobře v čistém prostoru.
Neplánuji, ráno netuším, co v daný den bude, co budu dělat. Jen vnímám, co cítím a chci a tam se realizuji. Pak to jde jak po másle.
Peníze a práce, dobré téma, ale dlouhé, tudíž nerozpisuji. Jen tolik, že na mém účtu nějak záhadně neubývá a peníze mi plynou ze všech, často nečekaných stran. Pustila jsem strach o přežití, práci co jsem dělala (i studovala) celý život, i hledání další… Nebojím se zda budu mít klienty, i to jsem pustila. A o to více chodí i dobře platí, a to sami, bez žádání (nemám žádné sazby, je to dobrovolné). To bylo téma mého sebehodnocení… -:)
Věci se nám v domě často opraví i sami, nebo co nechci, udělá za mne jiná osoba. Nečekaně, bez shánění, velkých (často i žádných)nákladů nebo doprošování. Přestala jsem činit věci za druhé, co mi nenáleží, a ty se posouvají a já mám na vše „čas“.
Duše ví nejlépe. Je to o důvěře k ní, o důvěře ve Vědomí. O důvěře v sebe. Podívat se na každou situaci. Proč se do toho tlačím, když to moje duše nechce – je to jen nějaký starý vzorec. Sebemrskání, strach o přežití, neláska k sobě, převážně. Porozumět, přijmout, prosvětlit. Co má být to bude, ve správný čas. V čem mi je dobře, to je moje, a v čem ne, to mi nenáleží. A je čas s tím něco udělat. Opustit, uvolnit prostor jinému. Tomu, co chci činit a v čem/kde mám být. Tam je mému tělu dobře, tam moje duše zazáří.
A má to i další rovinu, co přichází s nárůstem vibrace. Práce v energetické realitě, s přenosem do fyzické. Přichází to samo a mé ego to neřídí, ale výsledky jsou evidentní. Jenom v tom jsem a má duše činí. Poslední měsíce taky energie přesouvám rukami atakdále…-:) Málo tomu rozumím, ale když tomu nechávám prostor, ve 3D se pak všechno skládá jako má. Jen často jinak, než si má hlava představovala, mnohem líp.
Důvěřuji a poslouchám. A někdy taky ne, ale to je taktéž v pořádku, je to prostě proces.
Ne, nedá se s tím „fungovat“, ale dá se s tím zábavně žít. NAPLNO.
A...tenhle článek jsem sice "měla" (=chtěla) napsat ale dále se mi s tím nechce sr*at, gramaticky ani stylisticky. Necítím, tak na to "peču". paa
Barbora Aru-Nanta
